České Švýcarsko

Na poklady měl výsadu Chřibský hrádek neboli Irenburk, snad proto, že ležel dobře znám silnější hodinku daleko od Chřibské. Chodilo se sem na Květnovou neděli, kdy se poklady samy ukazovaly při čtení pašijí. Tak tu nalezla nějaké peníze chudá vdova, ale odpykala svou nezřízenost roční ztrátou dítěte přesně tak, jak to známe z Erbenova Pokladu.
Pekařské řemeslo mívalo zlaté dno, ale čím kdo více má…

Tak se sem vypravila z Chřibské bohatá pekařka, jejíž muž nějakou dobu postonával, vyzbrojena motykou, lopatou a svěcenou vodou. Práce jí šla od ruky, už se těšila, že bude brzy v podzemní chodbě, když tu se objeví směšný a škaredý skřítek a ptá se jí, zda chce zvědět nějakou novinku. "To tak", myslela si. Věděla, že během práce se nesmí promluvit. Nedbala ani, když jí sám od sebe řekl, že jejímu muži je velmi zle. Mužík se zase ztratil.

Ale za chvíli, kde se vzal tu se vzal, se objevil nějaký směšně oděný panoš na bradatém kozlu, který se jí ptal: "Ma- matičko, do- dojedu pře- před polednem do Chři- Chřibské?" Působil tak komicky, že se pekařka zapomněla a uštěpačně řekla: "No, na tom komoni tam budeš jedna dvě." A trrr-ozval se rachot a veškerá vykopaná země byla zase na svém místě.

Pekařka viděla, že prohrála. Se zlostí sbalila náčiní a vracela se domů. Tu vidí, že za komínem domu stojí její muž a dívá se na ní. Věděla, kolik uhodilo. Muže našla mrtvého na posteli a měla starost s pohřbem a jak bude sama provozovat řemeslo.

Zdroj: podle rukopisu Dr. F. Němečka, Muzeum Děčín

« Zpět