České Švýcarsko

Když dobili žitavští Tolštejn a roku 1339 vypálili další útočiště loupežných rytířů - hrad Krásný Buk, utekli zbylí lapkové do tehdy téměř nepřístupného Křinického dolu. Postavili si na příkré skále dřevěný hrádek a pokračovali ve svém řemesle. Jejich doupě ve skalách a lesích se sice časem prozradilo, ale bylo však téměř nemožné toto dravčí hnízdo vybrat. Stalo se však, že mladá hradní děvečka se zalíbila synku kyjovského rychtáře. Život mezi drsnou loupežnickou čeládkou ji už dávno omrzel , avšak utéci se bála, neboť pomstě lapků by stejně neunikla. Domluvila se tedy s rychtářovým synkem, že celou loupežnickou bandu do rukou lužických měšťanů vydají. Ti je nejméně v lásce měli, loupežnickými nájezdy nejvíce trpěli. A tak děvečka, když vhodná chvíle nastala, roztroušeným hrachem označila k hrádku skrytou stezku. Mladý rychtář přivedl za noci hluboké malý oddíl lužických ozbrojenců po hrachem označené lesní stezce, skalami vzhůru na samotný hrádek, kde jeho milá čekala a postranní brankou do hrádku vpustila. Loupežnická cháska právě hodovala, zapíjela loupež zdařilou a tak zbrojnoši neměli moc práce, loupežníky pobili. Jen několika mála lapkům se v rouchu noci podařilo upláchnout. Lužičtí hrádek zapálili a do svých domovů se s klidem na duši vraceli. Pozůstalí lapkové však přísahali děvečce strašlivou pomstu. Slídili po ní tak dlouho, až se jim jí podařilo za jedné noci přepadnout. Spoutanou přivlekli ji do mlýna, který tenkrát měl též vodní pilu. Ubožačku přivázali na kmeni připravený k rozřezání, spustili mlýnské kolo a pila se chystala konat své hrozné dílo. Neobvyklý noční hluk však vzbudil pozornost vesničanů, ti za vedení mladého rychtáře dívku v poslední chvíli vysvobodili a lapky pověsili na blízkých olších.

Poznámka: Podle jiné verze se jednalo o kuchařku, kterou rozřízli vedví

Překlad: F. Fischer

Od: K. Stein

« Zpět