České Švýcarsko

Jak to již bývá, nejvíce trpěla hrubostmi a šikanováním bytost, která mu měla být nejbližší - jeho vlastní žena, neboť byla duše dobrá, která se dobročinností snažila napravit různá manželova bezpráví na poddaných. Chudým a nemocným byla sestrou. Pomoci se jim snažila seč mohla, především však tím, co uměla - tajně pro ně předla v malé podkrovní světničce zámku přízi. Její pyšný a zlý manžel však měl mezi služebnictvem špehy, kteří mu donesli, čím se jeho žena zabývá. To jej nesmírně rozlítilo, zavolal si manželku, zle jí vyčinil a pod nejpřísnějšími tresty jí zakázal takto pracovat. Během jeho pobytu na zámku se také ušlechtilá paní nikdy neodvážila do podkrovní světničky, jakmile ale hrabě vyjel na lov, nebo za zábavou, spěchala paní hraběnka nahoru k svému milovanému vřetánku.

Jednoho dne, po velkých přípravách k lovu, oznámil zámecký pán své ženě, že odjíždí lovit a zůstane venku více dní. Hraběnka, která svého manžela opravdu milovala, navzdory jeho tvrdému srdci, neměla ráda jeho dlouhé výpravy, nyní se ale v skrytu duše těšila, že za několik dní upřede kolovrátek opět trochu příze. Jakmile zmizeli lovci z dohledu zámeckých oken, spěchala paní, doprovázená svou věrnou služkou, do úkrytu v podkroví, kde vždy za nepřítomnosti hraběte pracovala. Také dnes chutě zasedla ke kolovrátku, který se vesele roztočil a paní mu k tomu překrásně zpívala.

Náhle však před dveřmi zazněly těžké kroky, dveře se prudce rozlétly a na prahu stál hrabě, zelený zlostí. Beze slova přiskočil k své, leknutím ohromené ženě, uchopil ji silnými pažemi jako pírko a mrštil jí otevřeným oknem dolů, do hlubiny. Zoufalý křik a pláč služebné v něm rázem zlomil prchlivost a nyní si v plné míře uvědomil hrůznost svého činu. Rychlým krokem seběhl na nádvoří, poručil osedlat svého koně a vyhoupl se do sedla. Hodinu poté byl přivezen do zámku s roztříštěnou lebkou. Jeho kůň prý se splašil a vymrštil svého jezdce na skálu.

Místo na západní straně zámku, kde bylo nalezeno tělo ušlechtilé zámecké paní, bylo označeno velkým kamenem a tam, kde hraběnka pracovala, zůstalo dlouho všechno nedotčeno, neboť z podkrovní světničky se po mnoho let ozýval vzlykot a nářek zlého hraběte, jehož duše nenašla po smrti klid a vracela se na místo tragédie, kde pozdě želel svých činů. Lidé, slyšíce, jak v podkroví straší, vyhýbali se tomuto místu.

Zdroj: Phdr. Jarosala Beránek, okresní archív v Děčíně

« Zpět