České Švýcarsko

A v našem okrese takových smírčích kamenů máme při bývalých obchodních cestách zvláště hojně. Ovšem ne každý křížek je smírčí, protože I jiné tragické události se tak označovaly: zabití bleskem v poli, v lese šlo o nějakou záležitost pytláckou, u cesty mohlo jít i o nehody. (třebaže nebyla motorová vozidla).

V severních Čechách se vyvinula tradice řadit tyto kameny, které upadly většinou v zapomenutí a dávaly podnět novým pověstem, do třicetileté války a říkalo se jim "švédské". Odtud má jádro i naše pověst V Kumpolticích stojí mezi cestou a tamním potokem starý kříž. Skládá se ze dvou pískovcových kamenů spojených železnou svorkou. Vrchní díl je špatně zaokrouhlený a v něm je vytesán kruh, z něhož vyrůstají stejná ramena o něco více vyčnělého kříže. V této krajině bydlil kdysi silný a vysoký myslivec a proto jeho sílu se s ním nikdo nechtěl pustit do křížku. Jednoho dne přišel z lesa do údolí a pocítil žízeň. Vyhledal čistou studánku na svahu v mechu, ale jakmile se k ní sklonil, aby se napil, vyrazili z okolního úkrytu divocí Švédové a zákeřně ho probodli. Tak ho tu mrtvého nalezla jeho milenka, která sem přišla z vesnice pro vodu. Pustila se do srdceryvného nářku a lupiči, kteří nebyli ještě daleko od místa činu, tím byli znovu přilákání. Vidouce plačící děvče, vrhli se I na ně, ale to uteklo a bránilo se. Ale darebáci ji dohonili a probodli ji dýkou také. Od té doby se opodál pramene zjevovala bílá postava a chodci slyšeli tichý pláč. Pak zřídili na místě,kde byla dívka zabita, u jejího hrobu - byla na místě vraždy pohřbena - onen kříž aby jí zjednali klid v hrobě.

Jiná verze tvrdí, že jeden z pachatelů neměl po odchodu ze země doma klidu, vrátil se sem, po měsíce tu bloudil a sám onen kříž vytesal a zasadil.

Zdroj: podle rukopisu Dr. F. Němečka, Muzeum Děčín

« Zpět